Nízké investice do výzkumu a vývoje brzdí českou konkurenceschopnost
České firmy do výzkumu a vývoje investují stále jen v omezené míře. Není to přitom kvůli tomu, že by k dispozici bylo malé množství odborníků, ale spíše systematickým podceňováním významu R&D i pro soukromý sektor. Význam inovací pro konkurenceschopnost však ve světě po pandemii ještě vzroste. Z pohledu lidských zdrojů se dá očekávat příliv nových expatů z Velké Británie a Běloruska.
V českých firmách stále často přetrvává přesvědčení, že R&D (Research&Development) aktivity jsou záležitostí jen velkých podniků, případně že by výzkum a vývoj měl financovat stát. „Je sice pravda, že stát, respektive EU, nabízí pro výzkum a vývoj řadu podpůrných programů či fondů, ale jsou to firmy, kdo by si měly uvědomit, že inovace jsou především v jejich vlastním zájmu, protože představují zásadní podmínku jejich budoucí konkurenceschopnosti,“ upozorňuje Illya Pavlov, ředitel společnosti Acamar, která firmám poskytuje konzultace a týmy IT expertů pro výzkum a vývoj. Investice do inovací, rozvoje a zvyšování efektivity přitom podle něj rozhodně neznamenají pouze úpravy obchodního modelu nebo nasazování nových verzí softwaru, ale jsou to všechny změny, které mění podnikání k lepšímu.
„Svět po pandemii bude zcela jiný. Transformace odstartovaná pandemií bude pokračovat i po jejím odeznění. Navíc může docházet k opaku offshoringu, tedy přesunu výroby do mateřských zemí velkých společností, což by se ovšem dotklo i oblasti výzkumu a vývoje,“ předpovídá Illya Pavlov ČR by podle jeho názoru tento trend mohl nepříznivě zasáhnout, protože podstatnou část investic do R/D realizují v ČR právě zahraniční společnosti.
Ani současná situace přitom není příznivá. Česká republika podle údajů OECD (Organisation for Economic Co-operation and Development) ze závěru loňského roku mezi lety 2000 a 2018 zvýšila svoje hrubé výdaje na R&D z 1,11 % HDP v roce 2000 na 1,93 % v roce 2018. Na průměr zemí OECD, který se pohybuje kolem 2,40 %, to však stále nestačí. OECD také o České republice uvádí, že zdejší soukromý sektor, zejména malé a střední firmy, investují do výzkumu a vývoje porovnatelně méně, než je průměr OECD a zdejší inovační aktivita je jen mírná.
Odhady celkových výdajů na VaV (Výzkum a Vývoj) Českého statistického úřadu v podstatě odpovídají datům OECD. V roce 2009 činily 1,29 % HDP (50,9 miliard Kč) a v průběhu let se navýšily až na 1,94 % (111,6 miliard Kč) v roce 2019. Při přepočtu na obyvatele má nejvyšší výdaje na výzkum a vývoj Švédsko (45 183 Kč), Rakousko (45 157 Kč), Dánsko (43 311 Kč) a Německo (42 644 Kč). V ČR jde o 19 643 Kč, nejedná se tedy ani o polovinu nejvyšších výdajů.
„České firmy si často stěžují, že pro R&D nemají dostatek specialistů. To ale skutečnosti odpovídá pouze částečně, protože ČR má dobrou tradici kvalitního technického vzdělávání. Navíc i poptávka zahraničních odborníků po uplatnění v ČR je stabilní a v čase dokonce mírně roste,“ říká Illya Pavlov.
Situaci může ovlivnit i Brexit a uzavírání jednotného pracovního trhu mezi Velkou Británií a EU, kdy řada Čechů a jiných evropských národností žijících ve Velké Británii, včetně kvalifikovaných specialistů, může zamířit zpět domů. „Stejně tak bude zajímavé sledovat běloruský IT sektor, který je jedním z nejvyspělejších a nejprogresivnějších v Evropě. V návaznosti na složitou politickou situaci je zdejší IT prostředí pod určitým tlakem a část odborníků i firem hledá, jak z toho ven. Nabízí se Polsko, Pobaltí či právě Česká republika,“ dodává Illya Pavlov.
