Mzdy ve výrobě rostly na Královéhradecku, ostatní regiony hlásí stagnaci či mírný pokles
I přes velký nedostatek kvalifikovaných i nekvalifikovaných pracovníků začaly ve výrobě stagnovat či dokonce klesat mzdy. Výjimku tvoří Královéhradecko a v případě některých pozic i střední Čechy. Na opačném konci spektra je Ústecko, následované Libereckým a Moravskoslezským krajem. Nejvyšší zaznamenanou mzdou ve výrobě je ředitel výrobního závodu, který si v Praze přijde dokonce až na 200 tisíc Kč. Nejméně si naopak vydělá výrobní dělník v Moravskoslezském kraji, jehož nástupní mzda může začínat na pouhých 17 tisících. Vyplývá to z rozsáhlého průzkumu mezd, který na podzim zrealizovala personální agentura Grafton Recruitment.
„O kolik mzdy ve výrobě a inženýringu meziročně rostly na Královéhradecku, o tolik klesly na Ústecku. Výrazný propad mezd je patrný také v Libereckém a Moravskoslezském kraji. V Jihomoravském kraji a na Vysočině klesaly zatím pouze nejvyšší mzdy,“ říká Jitka Součková, marketingová manažerka Grafton Recruitment s tím, že meziroční rozdíly se na některých pozicích pohybují i v desítkách procent.
I když Praha nepatří k tradičním výrobním regionům, lze si zde u naprosté většiny pozic vydělat nejvíce. Existují však i pozice, kde mohou být mzdy v regionech ve srovnatelné výši s hlavním městem a průzkum odhalil dokonce tři výjimečné případy, kdy si pracovník ve výrobě může mimo Prahu vydělat více. Jde o seřizovač vstřikolisu na Plzeňsku (30-45 tisíc vs. 35-40 tisíc v Praze), mistr lakovny v Královéhradeckém a Pardubickém kraji (35-50 tisíc vs. 37-45 tisíc v Praze) a strojní údržbář v Plzeňském kraji (30-45 tisíc vs. 35-40 tisíc v Praze).
Nejvyšší a nejnižší mzdy
Nejlépe honorovanou pozicí v inženýringu a výrobě je vedoucí výrobního závodu, který si jako jediný z oboru přijde minimálně na 100 tisíc hrubého měsíčně. Nejvyšší maximální mzda na této pozici byla zaznamenána v Praze (200 tisíc), typické rozpětí výše mzdy v rámci republiky však činí 100-180 tisíc.
Na šesticifernou nástupní mzdu má v oboru šanci ještě dalších 6 pozic: vedoucí konstrukce (Praha 70-130, Středočeský kraj 70-100), technický ředitel (ve všech krajích, v Praze 90-130, typicky 80-120), vedoucí výroby (v Praze 75-120, Jihomoravském a Plzeňském kraji 70-120, typicky 70-100), manažer štíhlé výroby v Praze, na Liberecku a v Královéhradeckém a Pardubickém kraji (70-100, typicky 65-90), manažer technologie v Praze a Moravskoslezském kraji (65-100, typicky 60-90) a manažer kvality v Praze (70-110) a dalších 7 regionech (typická mzda 60-100).
Naopak nejnižší mzdy mají ve výrobním sektoru pracovníci výrobního provozu, tedy lidé na řemeslnických a dělnických pozicích. Nejhůře jsou honorováni operátoři výroby v Moravskoslezském (17-26 tisíc) a Jihomoravském kraji (18-28 tisíc). Zároveň jde o jediné dva případy v celém výrobním oboru, kde si zaměstnanec při nástupu vydělá méně než 20 tisíc korun. Mzda s dolní hranicí pod 30 tisíci korun je běžná například u pozic CNC operátor, obráběč kovů/horizontář, brusič, zámečník, CNC frézař/soustružník či lakýrník.
Kdo si nejvíce polepšil a kdo pohoršil?
Nástupní mzda se nejvíce snížila těmto pozicím:
• Vedoucí závodu si meziročně pohoršili o 10-20 tisíc, v Moravskoslezském kraji až o 50 tisíc. • Manažeři kvality si pohoršili o 5-15 tisíc, v Ústeckém kraji až o 30 tisíc. Nástupní mzda se nejvíce zvýšila těmto pozicím: • Mistři ve výrobě si polepšili nejčastěji o 5 tisíc, na Královéhradecku dokonce o 25 tisíc. • Inženýři automatizace vydělávají oproti loňskému roku o 5-10 tisíc více, v Praze a v Královéhradeckém a Pardubickém kraji dokonce až o 15 tisíc. • Obchodně-techničtí zástupci si meziročně polepšili o 10 tisíc, v Jihočeském kraji až o 20 tisíc.
Kdo nejvíce chybí
„I přesto, že na trhu začínají kvůli pandemii panovat obavy z negativního vývoje, firmám stále chybí velké množství pracovníků. Nejméně uchazečů je na pozice technologů, PLC programátorů, konstruktérů, elektroinženýrů, BOZP specialistů, inženýrů kvality, specialistů údržby, procesní inženýry a mistry se znalostí angličtiny. Nejvíce pak firmám chybí operátoři výroby, CNC operátoři, brusiči, zámečníci, kontroloři kvality a svářeči,“ říká Jitka Součková. U manuálních pozic podle ní mezi nejžádanější dovednosti patří odolnost vůči stereotypní práci, týmová práce, adaptabilita, ochota učit se novým věcem a řešení problémů. U odborných pozic jsou pak důležitě i měkké dovednosti, zejména komunikace, týmová práce, vyjednávání, ochota učit se novým věcem a sebeorganizace.
Typický uchazeč o práci ve výrobě: muž kolem třicítky
Typickým kandidátem na odborné pozice v inženýringu a výrobě je ženatý muž ve věku 33 let s VŠ vzděláním a se znalostí anglického jazyka na úrovni C1. Mezi jeho měkké dovednosti patří ochota učit se novým věcem, týmová práce a ochota riskovat. Ovládá konstrukční software a je schopný číst technickou dokumentaci. Mezi své zájmy a koníčky řadí luštitelství, turistiku a sport. Typickým kandidátem na manuální pozice je svobodný muž ve věku 30 let s výučním listem a bez znalosti cizích jazyků. Mezi jeho měkké dovednosti patří ochota učit se novým věcem a týmová práce. Je manuálně zručný, uživatelsky ovládá práci na PC a disponuje některým z průkazů manuálních dovedností, například svářečským. Mezi jeho zájmy a koníčky patří mobil, sociální sítě a TV.
