Zájem firem o úpravu pracovních prostor dle potřeb pracovníků s hendikepem roste

Podle zjištění Českého statistického úřadu z roku 2019 má zdravotní hendikep, který dlouhodobě omezuje běžný život, přes 1,15 milionu Čechů nad 15 let, což představuje 13 % obyvatel republiky. V produktivním věku do 65 let je jich necelá polovina (44 %). I přes historicky nízkou nezaměstnanost v ČR počet postižených osob v evidenci Úřadů práce mezi lety 2019 a 2020 vzrostl o téměř 5 000 osob, neboli o 14,5 %. Na jedno volné pracovní místo vhodné i pro tuto skupinu osob připadalo 3,4 uchazečů, přičemž podle ČSÚ byl celkový počet uchazečů na jedno pracovní místo v roce 2021 pouze 0,8. Z těchto údajů vyplývá, že pro zaměstnavatele představují osoby se zdravotním postižením velmi zajímavý potenciál.

Intenzivní zaměstnávání a zapojení hendikepovaných osob do fyzického prostředí firem bude požadováno i v souladu s nejnověji uplatňovanými pravidly ESG, která se začínají intenzivně promítat také do prostředí kancelářských prostor v České republice. „Tito lidé mají chuť být součástí pracovního kolektivu fyzicky a firmy jim pobyt v kancelářích mohou umožnit, a podpořit tak jejich zapojení do běžného života. Správné řešení však budou muset nacházet společně s developery a architekty budov a kancelářských prostor,“ vysvětluje Jana Vlková, ředitelka Workplace Advisory společnosti Colliers.

Snaha integrovat pracovníky s hendikepem do pracovního kolektivu se odráží na rostoucí poptávce po úpravách pracovního prostředí. „Na překážky v běžných dispozicích a vybavení pracovišť naráží zejména lidé s hendikepy souvisejícími s orientací a pohybem v prostoru, tedy tělesně, zrakově či sluchově postižení,“ říká Jana Vlková a dodává: „Dobrou zprávou je, že zaměstnavatele v tom podpoří i stát.“ Pokud totiž zaměstnavatel přijme do pracovního poměru zdravotně postiženou osobu, Úřad práce mu může poskytnout jak příspěvek na zřízení chráněného pracovního místa pro takovou osobu, tak i příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením.

Těžké dveře, špatná akustika nebo nevhodné barvy

Každý hendikep má přitom jiné požadavky na uspořádání prostoru, a vyžaduje tak individuální přístup. Nejčastěji firmy řeší úpravy pomáhající lidem se sníženou mobilitou. „Jedním z častých problémů, se kterým se setkávají lidé na invalidním vozíku, jsou těžké protipožární dveře, které je pro ně nemožné otevřít. Řešením přitom může být jejich automatické otevírání. Dalším problémem jsou často i systémy na skenování očí či prstů, které bývají v nepřiměřené výšce,“ upozorňuje Lucie Čihulová, zakladatelka Nadačního fondu První krok, který pomáhá lidem po úrazech páteře a dalších spinálních onemocněních s návratem do života. Jako další překážku pak zmiňuje také nemožnost dostat se do vchodových dveří či výtahu z důvodu dvou až tří schodů, které k nim obvykle vedou, nebo dokonce úplnou absenci výtahů. Pohybové omezení má přitom v populaci přibližně 830 tisíc lidí. Dle šetření Českého statistického úřadu dělá víc než čtvrtině osob s pohybovým hendikepem velké problémy zdolání schodů a pětině pak také půlkilometrová vzdálenost.

Slabozrací lidé zase často naráží na problém s barvami, v prostoru jsou pro ně důležité vizuálně kontrastní úpravy. „Pro jejich bezpečný pohyb po pracovišti je nutné označit překážky, skleněné plochy, schodiště či různé hrany. S orientací jim pomáhají také vodící čáry na podlaze. Barva podlahy by měla být kontrastní vůči stěnám, výrazně odlišené od stěn by měly být i dveře a nábytek, kde se doporučuje mít kontrastní madla odlišená od dekoru nábytku,“ vysvětluje Jana Vlková. Nevidomí pak pro orientaci používají především hůl, takže úpravy musí být takové, aby se s její pomocí dobře orientovali a zaznamenali případné překážky.

Osoby se sluchovým hendikepem se pak nejčastěji potýkají se špatnou akustikou pracoviště. Tu může podpořit například členěný povrch stěn bránící odrazům zvuků, dále koberce, závěsy a záclony. Důležité je pro ně i kvalitní odhlučnění venkovního hluku.

Osoby se zdravotním postižením jako součást projektových návrhů

Zaměstnávání osob se zdravotním postižením a vhodné pracovní prostředí dnes v mnoha ohledech reguluje také česká legislativa. Zejména bezbariérovost určuje řada směrnic, které se však soustřeďují pouze na stavebně-technická řešení, rozmístění nábytku je přitom stejně důležité. „Prostředí vstřícné pro osoby se zdravotním postižením nespočívá pouze ve splnění těchto vyhlášek. Architekti a projektanti musí vytvářet pracoviště nejen flexibilní a bezbariérové, ale také bezpečné a se snadnou orientací v prostoru, které vyhovuje potřebám hygienickým, administrativně-provozním, ekonomickým a v neposlední řadě i estetickým,“ vysvětluje Jana Vlková.