Co znamenají zkratky v realitních inzerátech a na co si dát pozor?
Poslední dva, tři roky zažíváme v Česku velký zájem o nákup realit, poptávka převyšuje nabídku. Proto hledání toho správného domu, bytu či rekreačního objektu může pro kupujícího znamenat pročítání desítek inzerátů. Víte ale, co všechno jednotlivé zkratky znamenají?
Základním kritériem, které zájemce hledá, bude velikost nemovitosti. Ta se udává v metrech čtverečních a je třeba sledovat dva základní ukazatele: celkovou (podlahovou) plochu a užitkovou plochu. První vychází ze součtu všech částí náležející k nemovitosti. U bytu tedy do tohoto čísla spadá například lodžie či sklep, u domu například garáž či terasa. V případě druhého termínu se jedná o skutečně využitelnou plochu užívanou výhradně pro vlastní bydlení.
V inzerátu se tedy zájemce může setkat například s tím, že podlahová plocha bytu je 85 m2, ale užitková jen 40 m2. „V takovém případě se pravděpodobně jedná o menší byt s velkou terasou a kupující by se měl mít na pozoru, zda toto je právě to uspořádání, které hledá,“ radí Veronika Vránová, vedoucí realitního oddělení Broker Consulting.
Členění nemovitosti
Hned za velikostí by měl kupující hledět na rozložení nemovitosti, tedy kolik místností je k dispozici a jaké další příslušenství k ní náleží. Udává se v různých zkratkách.
4+1, nebo 4+kk
Toto označování bytů, ale i domů je zvyk zažitý již dlouhá léta. Číslovka označuje počet samostatných pokojů. Měla by zahrnovat místnosti jako obývací pokoj, ložnici, dětské pokoje, pracovny, ale ne předsíně či vstupní haly, případně toalety a koupelny. Za znaménkem plus je pak označení pro kuchyň. Buď je kuchyň samostatně oddělená místnost, tedy označená číslem, nebo se jedná o tzv. kuchyňský kout se zkratkou kk.
4+1+T / L / B + G + S
Za členěním nemovitosti mohou následovat další zkratky, které mohou označovat ostatní příslušenství. Garáž (G) a sklep (S) může být někdy variabilní a lze je přikoupit za samostatnou cenu.
Terasa (T)
Mívá většinou největší rozlohu na metry čtvereční a mají ji nejčastěji rodinné domy či rekreační objekty. Jde o venkovní část stavby, pro kterou je nejvíce charakteristické její umístění na terénu. To navazuje na příslušné podlaží. Konstrukci terasy tvoří zpravidla strop nižšího podlaží.
Balkón (B)
Ten najdeme jak na rodinných domech, tak na starších činžovních objektech a pak na novějších panelových domech. Balkon má předsazenou konstrukci přečnívající přes nosnou, nebo-li fasádní zeď. Z bočních stran pak není krytý.
Lodžie (L)
Je typickou součástí bytů na panelových sídlištích. Bývá zastropená, má po stranách nosné stěny a na volné straně je opatřena zábradlím. Stěny chrání proti bočnímu větru, slunci, ale také proti zvídavým sousedům.
„Kromě výše uvedených mohou některé nemovitosti mít také francouzské okno, což je vícekřídlé okno, sahající od podlahy až téměř po strop. Ve vyšších patrech je opatřeno zábradlím proti případnému pádu. V Česku ale tento prvek není příliš běžný,“ upozorňuje Vránová
Trendem jsou lofty či ateliéry, jaký je mezi nimi rozdíl
„U inzerátů se můžete potkat s výrazy jako loftový byt, ateliér či studio. I když se nacházejí v inzerci s bydlením, ne vždy je takový objekt zkolaudovaný jako bytový prostor. Mít v něm pak trvalý pobyt či ho financovat hypotéčním úvěrem nemusí být možné. Kupující by měl v tomto případě zpozornět u výrazů ateliér, studio či sklepní byt,“ varuje Veronika Vránová.
Proč tedy ateliér, studio či sklepní byt nejsou zkolaudované jako bytové prostory, i když tak na první pohled vypadají? Důvodem jsou přísné technické normy, které musí prostor pro trvalé bydlení splňovat. Většinou nevyhovují v limitech hlučnosti, oslunění či výšky a rozměrů místností. Ve sklepních bytech pak nemusí být správně provedena izolace. Všechny tyto závady nejsou na první pohled vidět, ale při dlouhodobém užívání je majitel jednoznačně pocítí. Navíc za trvalé bydlení v nebytovém prostoru může být udělena majiteli pokuta ze strany stavebního úřadu, a to i opakovaně. Finanční instituce pak nemusí na takový prostor poskytnout hypotéční úvěr.
Oproti tomu lofty jsou bytové prostory, které ale mají svá specifika. Většinou se jedná o velký otevřený prostor s vysokými stropy, kde nejsou příčky mezi jednotlivými místnostmi – bytovými zónami.
Vránová to doplňuje: „Loftové bydlení vzniká většinou přestavbou starých průmyslových budov, které se již pro tento účel nevyužívají. Loftové byty vznikly v šedesátých letech minulého století v USA a v posledních deseti až patnácti letech získávají oblibu i v tuzemsku. Oproti standardním bytům jsou dražší, mohou díky vysokým stropům majitelům nabídnout vyšší užitnou plochu pomocí vestavěného patra.“
Kdo vlastní nemovitost, kterou kupuji?
Obecně jsou dvě možnosti, s nimiž se mohou kupující v inzerátech setkat – osobní a družstevní vlastnictví. První má zkratku OV a jedná se o nemovitost, která je zapsaná v katastru nemovitostí u konkrétního vlastníka.
„S osobním vlastnictvím mohou souviset pojmy jako spoluvlastníci či společné jmění manželů (SJM). V katastru nemovitostí jsou pak uvedeni všichni vlastníci a musí veškeré smlouvy vždy podepisovat společně,“ upozorňuje Veronika Vránová z Broker Consulting.
S družstevním vlastnictvím (DB, DV) se nejčastěji setkáme s byty v činžovních a panelových domech. Znamená to, že byt je ve vlastnictví družstva a družstevník má k němu právo nájmu. Jako člen družstva má práva a povinnosti spojené s členstvím. Při prodeji, respektive převodu se prodávají právě tato práva a povinnosti v družstvu.
Vránová v tomto případě radí: „Výhodou družstevního bytu může být nižší pořizovací cena bytu oproti osobnímu vlastnictví. Kupující by si ale před uzavřením smlouvy o převodu práv a povinností měl zjistit anuitu. To je zbývající část podílu bytového družstva připadající na konkrétní byt, kterou je třeba splatit, aby byt mohl být převeden do osobního vlastnictví. Většinou je splácena v pravidelných intervalech, ale lze ji uhradit i jednorázově.“
